2.2.6.4
Pokyny EU k darování potravin
Evropská komise, Generální ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin
Nahoru1. ÚVOD
1.1. Souvislosti
V roce 2015 byla v EU téměř jedna čtvrtina obyvatel (119,1 milionu osob) ohrožena chudobou nebo sociálním vyloučením a 42,5 milionu osob si nemohlo co druhý den dovolit kvalitní jídlo (1). Současně se odhaduje, že každý rok je v EU vyprodukováno přibližně 88 milionů tun potravinového odpadu se souvisejícími náklady ve výši 143 miliard EUR (2).
Kromě významných hospodářských a společenských dopadů vyvíjí plýtvání potravinami nepatřičný tlak na omezené přírodní zdroje a na životní prostředí. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) dochází u přibližně jedné třetiny veškerých potravin vyrobených ve světě ke ztrátám či plýtvání (3). Potraviny, které jsou sklizeny, nakonec však jsou ztraceny či vyplýtvány, spotřebují přibližně čtvrtinu veškeré vody použité v zemědělství každý rok (4) a potřebují ornou půdu o rozloze Číny (5). Potravinový odpad vytváří každoročně přibližně 8 % celosvětových emisí skleníkových plynů (6).
Při předcházení vzniku potravinového odpadu by hlavním těžištěm měla být opatření u zdroje, a to omezení produkce přebytků potravin v každé fázi potravinového řetězce (tj. výroba, zpracování, distribuce a spotřeba). Vzniknou-li přebytky potravin, je nejvhodnějším určením, které zajišťuje nejvyšší zhodnocení poživatelných potravinových zdrojů, jejich přerozdělení pro lidskou spotřebu.
Darování potravin nejenže podporuje boj proti nedostatku potravin, nýbrž může být i účinnou pákou při snižování množství přebytečných potravin určených pro průmyslové použití nebo odeslaných ke zpracování odpadů a nakonec uložených na skládku. Ačkoliv je přerozdělovaní přebytečných potravin stále častějším jevem a výrobci potravin a maloobchodníci jsou ochotni darovat své přebytky potravinovým bankám a dobročinným organizacím, množství přerozdělených potravin dosud představuje malý zlomek celkového přebytku poživatelných potravin, které jsou v EU k dispozici. Například v roce 2016 rozdělili členové Evropské federace potravinových bank (FEBA) 535 000 tun potravin 6,1 milionu osob (7), což představuje pouze malou část odhadovaného objemu potravinového odpadu, který je každoročně v EU vyprodukován.
Členské státy a zúčastněné strany určily u dárců a příjemců právní a provozní překážky přerozdělování bezpečných, poživatelných potravin v EU (8). Akční plán, který Komise navrhla na podporu oběhového hospodářství (9), proto mimo jiné vyžaduje, aby Komise vyjasnila právní předpisy EU týkající se potravin s cílem usnadnit darování potravin.
1.2. Účel
Cílem těchto pokynů je vyjasnit příslušná ustanovení právních předpisů EU a pomoci odstranit překážky přerozdělování potravin na základě stávajícího regulačního rámce EU. Tyto pokyny mají konkrétně:
— usnadnit dodržování příslušných požadavků stanovených v regulačním rámci EU (např. bezpečnost potravin, hygiena potravin, sledovatelnost, odpovědnost, DPH atd.) ze strany poskytovatelů a příjemců přebytečných potravin,
— podpořit společný výklad pravidel EU vztahujících se na přerozdělování přebytečných potravin ze strany regulačních orgánů v členských státech EU.
Pokyny EU k darování potravin se nutně zaměřují na záležitosti, jimiž je třeba se zabývat na úrovni EU, a mají tudíž doplňovat, nikoli však duplikovat pokyny zavedené v jednotlivých členských státech. Pokyny vypracované na vnitrostátní a/nebo odvětvové úrovni, často vyhotovené společně partnery při přerozdělování a příslušnými orgány (na vnitrostátní a/nebo regionální úrovni), hrají důležitou úlohu při zajišťování bezpečnosti potravin a sledovatelnosti a při vyjasnění úlohy a povinností jednotlivých zúčastněných subjektů podílejících se na opětovném využití a přerozdělování přebytečných potravin (10). Odvětvové pokyny platné v celé EU (11) mohou podpořit snahy o přerozdělování potravin a prosazovat sdílení osvědčených postupů.
Komise proto důrazně doporučuje, aby byla na vnitrostátní úrovni vypracována příslušná pravidla a/nebo pokyny pro darování potravin s cílem jednoznačně pro všechny zúčastněné subjekty stanovit pravidla a provozní postupy existující na vnitrostátní úrovni, včetně příslušných povinností klíčových zúčastněných subjektů, v zájmu snazšího dodržování předpisů a prosazování osvědčených postupů. V tomto ohledu mohou pokyny EU k darování potravin, které přijala Evropská komise po konzultaci s platformou EU věnovanou ztrátám potravin a plýtvání potravinami (12), sloužit pro zúčastněné subjekty v členských státech jako referenční dokument, který lze vzít v úvahu při vypracovávání vnitrostátních pokynů a pravidel.
Rovněž pokyny členských států mohou blíže objasňovat úlohu a povinnosti provozovatelů potravinářských podniků v oblastech, v nichž se uplatňují vnitrostátní pravidla, například co se týká odpovědnosti (viz také oddíl 4). Příslušné vnitrostátní orgány mohou mimoto podporovat vypracování a šíření příruček osvědčených postupů při opětovném využití a přerozdělování přebytečných potravin v souladu s čl. 8 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin (13). Na podporu darování potravin mohou příslušné vnitrostátní orgány uvážit daňové pobídky pro provozovatele potravinářských podniků (viz oddíl 7.2), jakož i provádění informačních, komunikačních a vzdělávacích činností dotčenými zúčastněnými subjekty za účelem další podpory postupů přerozdělování bezpečných potravin v praxi.
V zájmu snazšího sdílení informací o vnitrostátních postupech darování potravin zveřejňuje Komise pokyny, které existují v členských státech EU, na svých internetových stránkách věnovaných předcházení plýtvání potravinami (14). Pokud jsou vnitrostátní a unijní odvětvové průvodce osvědčenými postupy týkajícími se darování potravin vypracovány na základě pravidel EU pro hygienu potravin (15) a oznámeny Evropské komisi, jsou rovněž zpřístupněny v on-line registru (16).
Nahoru2. OBLAST PŮSOBNOSTI
Oblast působnosti pokynů EU k darování potravin zahrnuje opětovné využití a přerozdělování potravin, které jejich vlastník poskytne bezplatně, provozovateli potravinářských podniků.
2.1. Co se rozumí přerozdělováním potravin?
Přerozdělování potravin je postup, jehož prostřednictvím jsou přebytečné potraviny získány zpět, shromážděny a poskytnuty lidem, zejména osobám v nouzi.
V rámci své činnosti v oblasti předcházení ztrátám potravin a plýtvání potravinami navrhl multidisciplinární tým Organizace OSN pro výživu a zemědělství následující definici "opětovného využití a přerozdělení bezpečných a výživných potravin k lidské spotřebě" (17):
— "Opětovným využitím bezpečných a výživných potravin k lidské spotřebě" je získání – za úplatu či zdarma – potravin (zpracovaných potravin, polotovarů nebo surovin), které by byly jinak vyřazeny nebo odebrány z dodavatelských řetězců v zemědělství, živočišné výrobě a rybolovu v rámci potravinového systému. "Přerozdělováním bezpečných a výživných potravin k lidské spotřebě" se rozumí uchovávání nebo zpracování a poté rozdělení obdržených potravin podle příslušných rámců bezpečnosti a jakosti a regulačních rámců, a to přímo nebo prostřednictvím zprostředkovatelů, za úplatu či zdarma, osobám, které k nim mají přístup za účelem příjmu potravy.
Na podporu probíhajícího úsilí, a to na úrovni Evropské unie i na vnitrostátní úrovni, o prosazování zdravé a vyvážené stravy u všech evropských občanů, zejména dětí, by přerozdělování potravinářských výrobků mělo vzít pokud možno v potaz jejich přispění k vyvážené stravě. V tomto ohledu by se jako referenční dokumenty měla použít vnitrostátní výživová doporučení.
Pokyny EU k darování potravin, jež jsou v souladu s definicí přerozdělování potravin, kterou navrhla FAO, mají vyjasnit příslušná ustanovení právních předpisů EU, jež se použijí v případě bezplatného poskytnutí potravinářských výrobků jejich vlastníkem. Přerozdělování potravin zahrnuje rozmanitou škálu zúčastněných subjektů, sítí a činností, které se rychle vyvíjejí. Ačkoliv nejčastějšími a hlavními partnery v oblasti přerozdělování potravin jsou potravinové banky, níže uvedené pokyny, které se týkají uplatňování příslušných pravidel EU (např. bezpečnost potravin, hygiena potravin, informace pro spotřebitele, odpovědnost atd.), lze uplatnit rovněž na jiné modely přerozdělování potravin a/nebo zúčastněné subjekty v oblasti přerozdělování potravin. K těmto subjektům mohou patřit subjekty vykonávající neziskové činnosti v oblasti přerozdělování potravin, jako jsou sociální supermarkety nebo restaurace, v nichž konečný příjemce může v některých případech za získání potravin nebo jídla provést nominální platbu.
2.2. Co jsou to přebytečné potraviny?
Přebytečné potraviny zahrnující hotové potravinářské výrobky (včetně čerstvého masa, ovoce a zeleniny), částečně upravené produkty nebo složky potravin mohou vzniknout v kterékoli fázi výrobního a distribučního řetězce, a to z různých důvodů. K přebytkům v zemědělském a výrobním odvětví mohou vést například potraviny, které nesplňují specifikace výrobce a/nebo odběratele (např. rozdíly v barvě, velikosti, tvaru atd. výrobku), jakož i chyby při výrobě a v označení. Potíže při řízení nabídky a poptávky mohou vést k nadměrným objednávkám a/nebo k zrušení objednávek. Otázky související s vyznačováním data, jako je nedostatečná zbývající životnost výrobku při dodání nebo vnitrostátní pravidla znemožňující přerozdělování potravin s prošlým datem "minimální trvanlivost do", mohou bránit rovněž prodeji a distribuci prostřednictvím obvyklých maloobchodních kanálů.
Přebytečné potraviny mohou být přerozděleny, pokud jsou vhodné k lidské spotřebě a splňují veškeré požadavky na bezpečnost potravin (18), jak jsou stanoveny v pravidlech EU týkajících se bezpečnosti potravin a poskytování informací o potravinách spotřebitelům a v příslušných vnitrostátních pravidlech. K potravinám, které jsou vhodné pro darování, mohou patřit například výrobky, které nesplňují specifikace výrobce nebo odběratele; u nichž došlo ke změně balení a/nebo označení, není však ohrožena bezpečnost potraviny ani informace pro spotřebitele; na nichž je vyznačena doba (např. výrobky určené pro konkrétní období prázdnin nebo propagační činnost); které jsou sklizeny na polích se souhlasem producenta; které mají prošlé datum "minimální trvanlivost do", lze je však bezpečně konzumovat; které byly shromážděny a/nebo zabaveny regulačními orgány z jiných důvodů, než je bezpečnost potravin atd.
Přerozdělování přebytečných potravin a činnosti v oblasti darování potravin mohou proto provozovatelé potravinářských podniků provádět v kterékoli fázi potravinového řetězce. Provozovatelé potravinářských podniků (např. zemědělci, výrobci potravin a maloobchodníci) mohou darovat přebytečné potraviny prostřednictvím přerozdělovacích organizací (jako jsou potravinové banky), sběrných sítí a jiných dobročinných organizací, nebo přímo spotřebitelům (např. zaměstnancům).
2.3. Kdo jsou jednotlivé zúčastněné subjekty?
Pokyny EU k darování potravin zahrnují zúčastněné subjekty, které se účastní jednotlivých fází potravinového řetězce, ať už se jedná o dárce, nebo o příjemce. Tyto pokyny se zabývají konkrétní odpovědností a povinnostmi provozovatelů potravinářských podniků při přerozdělování přebytečných potravin, jak jsou stanoveny v potravinovém právu EU, a zejména v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (19) o obecném potravinovém právu, a mají je objasnit.
Síť pro přerozdělování přebytečných potravin v EU je složitá a zahrnuje různé kategorie zúčastněných subjektů a provozní postupy.
"Dárcovské" organizace
Jedná se o provozovatele potravinářských podniků, kteří mohou poskytnout přebytečné potraviny z jednotlivých fází potravinového řetězce, tj.: prvovýroby, zpracování a výroby potravin, maloobchodu a jiné distribuce a rovněž z odvětví veřejného stravování a pohostinství.
"Přijímající" organizace
Jedná se o organizace podílející se na přerozdělování přebytečných potravin, které lze klasifikovat jako "operativní" nebo "podpůrné" organizace, přičemž některé z nich plní obě funkce (20):
— "Podpůrné" organizace přijímají od účastníků potravinového řetězce darované potraviny, které přepravují, skladují a přerozdělují síti přidružených a způsobilých dobročinných organizací, včetně charit, sociálních restaurací, sociálních podniků atd.
— "Operativní" organizace přijímají darované potraviny od "podpůrných" organizací a/nebo přímo od účastníků potravinového řetězce. Tyto organizace pak potraviny poskytují svým příjemcům v různých formách (např. potravinové balíky, vývařovny pro chudé, jídlo podávané v sociálních restauracích/kavárnách atd.); některé mohou potravinářské výrobky prodávat rovněž lidem v nouzi za dotovanou cenu.
V mnoha členských státech se "podpůrné" organizace nazývají "potravinovými bankami"; v některých členských státech (např. Estonsko, Německo a Nizozemsko) však "potravinové banky" nejenže přerozdělují potraviny ostatním organizacím, nýbrž poskytují potraviny také přímo konečným příjemcům. Činnosti jak "operativních", tak i "podpůrných" organizací se mohou v jednotlivých členských státech lišit: některé omezují svou činnost na skladování, přepravu a distribuci potravin; jiné zpracovávají a připravují potraviny a/nebo jídla poskytovaná konečnému příjemci.
V tomto dokumentu jsou "podpůrné" organizace označeny jako "přerozdělovací organizace" a "operativní" organizace jako "dobročinné organizace".
Soukromí dárci
Nařízení o obecném potravinovém právu, které stanoví legislativní rámec, na němž je založeno potravinové právo EU, se nevztahuje na prvovýrobu pro soukromé domácí použití ani na domácí přípravu potravin, na manipulaci s nimi nebo na jejich skladování pro soukromou domácí spotřebu. Z toho tudíž vyplývá, že soukromé osoby, které poskytují potraviny ad hoc na společenských či jiných dobročinných akcích, včetně iniciativ ke sběru potravin, jsou, stejně jako dobročinné organizace, které přijímají příležitostně potraviny od soukromých osob, od povinností týkajících se obecného potravinového práva osvobozeny. Členské státy však mohou ve vnitrostátních pravidlech nebo doporučeních poskytnout další objasnění s cílem pomoci poskytovatelům potravin pro dobročinné a společenské akce, kteří dostávají příspěvky od soukromých dárců, splnit požadavek na podávání bezpečných potravin.
Pravidla EU pro hygienu potravin a poskytování informací o potravinách se mimoto vztahují pouze na podniky, jejichž koncepce předpokládá určitou kontinuitu činností a určitý stupeň organizace. Oblast působnosti pokynů EU k darování potravin proto nezahrnuje činnosti, jako je příležitostná manipulace s potravinami, příprava potravin, jejich skladování a podávání soukromými osobami na akcích, jako jsou církevní, školní nebo vesnické slavnosti. Další vodítko v této oblasti je uvedeno v oddíle 3.8 "Pokynů pro provádění některých ustanovení nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin" (21). Příslušné vnitrostátní orgány mohou vydat další pokyny s cílem objasnit, zda dodávky potravin pro společenské a dobročinné akce vyžadují registraci podle pravidel hygieny potravin (22).
"Zprostředkovatelské" organizace
V zájmu snazšího přerozdělování potravin mohou služby poskytovat rovněž zprostředkovatelské organizace, a to s cílem umožnit kontakt mezi dárci a příjemci potravin a zajistit soulad nabídky přebytečných potravin s potenciální poptávkou. Využívají-li se sítě informačních a komunikačních technologií (IKT), vlastník platformy nebo jiného digitálního nástroje se vybízí, aby dárce a příjemce potravin upozornil – v případech, kdy jsou těmito zúčastněnými subjekty provozovatelé potravinářských podniků (viz oddíl 3) – na jejich příslušné povinnosti podle potravinového práva EU. Organizace odpovědná za síť IKT se bude považovat za poskytovatele "služeb informační společnosti" podle definice ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES o elektronickém obchodu (23).
V případech, kdy k činnostem "zprostředkovatelské" organizace patří příprava potravin, manipulace s nimi, jejich skladování a/nebo distribuce (například správa veřejného chladicího zařízení, kdy jsou přebytečné potraviny poskytnuty dárci za účelem dalšího přerozdělení), se vlastník bude pravděpodobně považovat za provozovatele potravinářského podniku. V těchto případech budou pro jejich činnosti relevantní pokyny EU k darování potravin.
Nahoru3. PŘEROZDĚLOVÁNÍ POTRAVIN: ÚLOHA A POVINNOSTI ZÚČASTNĚNÝCH SUBJEKTŮ
Na přerozdělování přebytečných potravin se vztahuje obecné potravinové právo. Činnosti související s dodávkami potravin, ziskové či neziskové, se jednoznačně považují za "uvádění potravin na trh":
— "uváděním na trh" se rozumí držení potravin nebo krmiv za účelem prodeje, včetně nabízení k prodeji nebo jakékoli jiné formy převodu, zdarma nebo za úplatu, jakož i prodej, distribuce a další formy převodu jako takové (24).
Organizace, které přijímají přebytečné potraviny (přerozdělovací nebo dobročinné), se podle obecného potravinového práva považují za provozovatele potravinářských podniků:
— "potravinářským podnikem" se rozumí veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin (25),
— "provozovatelem potravinářského podniku" se rozumí fyzická nebo právnická osoba odpovědná za plnění požadavků potravinového práva v potravinářském podniku, který řídí (26).
V článku 17 nařízení o obecném potravinovém právu je úloha všech provozovatelů potravinářských podniků v celém potravinovém řetězci (tj. zemědělců, výrobců potravin a krmiv, dovozců, zprostředkovatelů, distributorů, veřejných a soukromých podniků společného stravování, přerozdělovacích a dobročinných organizací atd.) a příslušných orgánů v členských státech EU vymezena takto:
"1. Provozovatelé potravinářských a krmivářských podniků ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce zajistí v podnicích, které řídí, aby potraviny a krmiva splňovaly požadavky potravinového práva, které se týkají jejich činnosti, a kontrolují plnění těchto požadavků.
2. Členské státy zajišťují dodržování potravinového práva a sledují a ověřují, zda provozovatelé potravinářských a krmivářských podniků ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce plní odpovídající požadavky potravinového práva. [...]" (27).
V čl. 17 odst. 1 je provozovatelům potravinářských podniků uložena povinnost účastnit se aktivně plnění požadavků potravinového práva a ověřovat plnění těchto požadavků. Tento obecný požadavek úzce souvisí s jinými závaznými požadavky, které jsou stanoveny ve zvláštních potravinářských právních předpisech [např. uplatňování zásad analýzy nebezpečí a kritických kontrolních bodů (HACCP) v oblasti hygieny potravin]. Primární odpovědnost (28) za plnění všech požadavků (unijního a vnitrostátního) potravinového práva tudíž svěřuje provozovatelům potravinářských podniků ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce v rámci podniků (nebo činnosti v potravinovém řetězci), které řídí.
Jelikož provozovatel potravinářského podniku má nejlepší předpoklady vytvořit spolehlivý systém dodávání potravin a zajistit, aby dodávané potraviny byly bezpečné, má primární odpovědnost za zajištění souladu s potravinovým právem, a zejména bezpečnosti potravin. (Co se týká vzájemného vztahu mezi primární odpovědností a právní odpovědností, viz oddíl 4.)
S ohledem na veškeré činnosti související s výrobou a distribucí potravin musí provozovatelé potravinářských podniků, kteří se podílejí na přerozdělování přebytečných potravin, v každém jednotlivém případě posoudit příslušné požadavky a mimo jiné zajistit, aby nebyla ohrožena bezpečnost potravin a informace pro spotřebitele. K příkladům povinností vyplývajících z obecného požadavku na primární odpovědnost organizací, které manipulují s přebytečnými potravinami a přerozdělují je (přerozdělovací a dobročinné organizace), patří například nutnost zajistit náležité skladování zmrazených potravin k zachování chladicího řetězce, jak vyžadují pravidla EU pro hygienu potravin, a zákaz přerozdělování potravin s prošlým datem "spotřebujte do", jak je stanoveno v pravidlech EU pro poskytování informací o potravinách spotřebitelům v souvislosti s požadavky na bezpečnost, které jsou stanoveny v obecném potravinovém právu (29).
Provozovatelé potravinářských podniků, kteří se podílejí na přerozdělování potravin, by měli uplatňovat správnou hygienickou praxi a zavést systém vlastních kontrol (HACCP) (30). Vymezení takovýchto systémů vlastních kontrol, které jsou přizpůsobeny činnostem v oblasti přerozdělování, může přerozdělovací a dobročinné organizace podpořit při řízení provozních rizik a při ověřování splnění požadavků; například prostřednictvím zaznamenávání a ověřování teplot v chladírnách. Při vypracovávání takového plánu lze použít přiměřený, pružný přístup, jak je vysvětleno v příslušném sdělení Komise (31).
Jakožto provozovatelé potravinářských podniků musí přerozdělovací a dobročinné organizace rovněž ověřit, zda jsou u činností, které řídí, splněny požadavky potravinového práva, a v této souvislosti mohou odmítnout výrobky navrhované pro darování, jež by mohly pro konečného spotřebitele představovat riziko (např. výrobky s poškozeným obalem, neobvyklý aspekt potraviny, výrobek s blížícím se datem "spotřebujte do", aby bylo možné jeho bezpečné přerozdělení a použití spotřebitelem před uplynutím doby použitelnosti atd.).
Stejně jako všichni účastníci potravinového řetězce musí i přerozdělovací a dobročinné organizace zejména zajistit, aby byly potraviny uváděné na trh bezpečné v souladu s požadavky na bezpečnost potravin stanovenými v článku 14 nařízení o obecném potravinovém právu, který zní:
"1. Potravina nesmí být uvedena na trh, není-li bezpečná.
2. Potravina se nepovažuje za bezpečnou, je-li považována za a) škodlivou pro zdraví; b) nevhodnou k lidské spotřebě. [...]" (32).
Pojmy "škodlivé pro zdraví" a "nevhodné k lidské spotřebě" jsou blíže objasněny v čl. 14 odst. 3 až 5 nařízení o obecném potravinovém právu a v pokynech (33), které vypracovala Komise a členské státy na podporu všech účastníků při plnění povinností souvisejících s obecným potravinovým právem.
Obecné potravinové právo zavádí u všech potravin uváděných na trh EU rovněž obecný požadavek na sledovatelnost (viz také oddíl 3.2, v němž je tento požadavek blíže rozveden):
"— Ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce je nutné zajistit sledovatelnost potravin, krmiv, zvířat určených k produkci potravin a jakékoli jiné látky, která je určena k přimísení do potraviny nebo krmiva nebo u níž se předpokládá, že do nich bude přimísena" (34).
K splnění obecného požadavku na sledovatelnost musí organizace účastnící se přerozdělování přebytečných potravin vést záznamy o tom, kde potraviny pořizují, a pokud poskytují potraviny jiným podnikům, musí rovněž dokumentovat, komu byly potraviny distribuovány (viz oddíl 3.2).
Všichni provozovatelé potravinářských podniků musí také stáhnout nebezpečné potraviny z trhu, převzít je zpět nebo je oznámit, jak je uvedeno v článku 19 obecného potravinového práva:
"1. Jestliže se provozovatel potravinářského podniku domnívá nebo má důvod se domnívat, že potravina, kterou dovezl, vyprodukoval, zpracoval, vyrobil nebo distribuoval, není v souladu s požadavky na bezpečnost potravin, neprodleně přistoupí ke stažení dotyčné potraviny z trhu, pokud tato potravina již není pod bezprostřední kontrolou tohoto původního provozovatele potravinářského podniku, a uvědomí o tom příslušné orgány. Jestliže se již produkt mohl dostat ke spotřebiteli, provozovatel účinně a přesně informuje spotřebitele o důvodu jeho stažení, a je-li to nezbytné, převezme zpět od spotřebitelů již dodané produkty, nestačí-li k dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví jiná opatření.
2. Provozovatel potravinářského podniku odpovědný za maloobchodní nebo distribuční činnost, která nemá vliv na balení, označování, bezpečnost nebo neporušenost potraviny, zahájí v mezích své činnosti postupy, jimiž se z trhu stahují výrobky nesplňující požadavky na bezpečnost potravin, a přispívá k bezpečnosti potraviny tím, že předá významné informace nezbytné ke sledování potraviny, přičemž spolupracuje na opatřeních producentů, zpracovatelů, výrobců nebo příslušných orgánů.
3. Provozovatel potravinářského podniku neprodleně uvědomí příslušné orgány, pokud se domnívá nebo má důvod se domnívat, že potravina, kterou uvedl na trh, může být škodlivá pro lidské zdraví. Provozovatel uvědomí příslušné orgány o opatřeních, která přijal s cílem předejít riziku pro konečného spotřebitele, a nebrání žádné osobě ani žádnou osobu neodrazuje od toho, aby v souladu s vnitrostátními právními předpisy a právní praxí spolupracovala s příslušnými orgány, lze-li tím předejít riziku spojenému s potravinou nebo toto riziko zmenšit či vyloučit. [...]"
3.1. Činnosti přerozdělovacích a dobročinných organizací
Povaha činnosti organizace a její model provozování určují konkrétní pravidla, která se uplatňují podle regulačního rámce EU pro bezpečnost potravin a poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Skutečnost, zda organizace přerozděluje potraviny jiné organizaci (tj. "mezi podniky"), nebo přímo konečnému příjemci ("mezi podniky a spotřebiteli"), a druh činnosti, kterou vykonává (např. darování potravin živočišného původu, příprava jídel), mohou vést k rozdílným požadavkům, pokud jde o sledovatelnost, hygienu potravin a informace o potravinách.
Je proto důležité v každém jednotlivém případě posoudit druh činnosti, kterou organizace působící v oblasti přerozdělování potravin vykonávají, neboť platná pravidla a související povinnosti se mohou lišit.
Jelikož činnosti přerozdělovacích a dobročinných organizací v zásadě souvisejí s distribucí potravin, mohou se tyto organizace podle obecného potravinového práva považovat za provozovatele potravinářských podniků vykonávající "maloobchodní" činnost.
— "Maloobchodem" (35) se rozumí manipulace s potravinami nebo jejich zpracování a skladování v místě prodeje nebo dodávky konečnému spotřebiteli; zahrnuje distribuční terminály, provozy veřejného stravování, závodní jídelny, podnikové restaurační služby, restaurace a další podobné stravovací provozovny, obchody, distribuční centra supermarketů a velkoobchodní prodejny.
Podle pravidel EU pro hygienu potravin se přerozdělovací a dobročinné organizace v zásadě považují za "maloobchod" nebo distribuční centra s činnostmi, které jsou omezeny na skladování a přepravu. Uplatňování pravidel EU pro hygienu potravin, včetně zvláštních opatření souvisejících s potravinami živočišného původu, je blíže objasněno v oddíle 5.
Podle pravidel EU v oblasti označování potravin lze přerozdělovací a dobročinné organizace, které připravují potraviny určené k přímé spotřebě konečným spotřebitelem, považovat za "zařízení společného stravování". Důsledky tohoto postavení s ohledem na povinnosti týkající se poskytování informací o potravinách spotřebitelům jsou podrobně rozvedeny v kapitole 6.
— "Zařízením společného stravování" (36) se rozumí jakékoli zařízení (včetně vozidel, stánků s pevným stanovištěm a přenosných stánků), jako jsou například restaurace, závodní jídelny, školy, nemocnice a cateringové firmy, v němž se v rámci běžné činnosti připravují potraviny určené k přímé spotřebě konečným spotřebitelem.
3.1.1. Výběr přebytečných potravin pro přerozdělování
Potraviny nesmějí být uvedeny na trh, nejsou-li bezpečné. Některé členské státy a zúčastněné strany požadovaly objasnění ohledně přerozdělování výrobků, které jsou složeny z více jednotek, z nichž některé nemusí být vhodné k lidské spotřebě. K těmto výrobkům může patřit například: sáček s pomeranči, z nichž jeden je plesnivý; vícenásobné balení jogurtů, z nichž jeden může mít porušený uzávěr, nebo krabice vajec, z nichž jedno může být rozbité. Pravidla EU pro bezpečnost potravin nezakazují provozovateli potravinářského podniku vybrat tyto potraviny za účelem jejich přerozdělení. Konkrétně v čl. 14 odst. 6 nařízení o obecném potravinovém právu je stanoveno:
"— Pokud je nebezpečná potravina součástí dávky, šarže nebo zásilky potravin zařazených do stejné kategorie nebo odpovídajících stejnému popisu, předpokládá se, že všechny potraviny v dané dávce, šarži nebo zásilce rovněž nejsou bezpečné, pokud důkladné šetření neprokáže, že neexistují důkazy o tom, že zbytek dávky, šarže nebo zásilky není bezpečný."
Činnosti jako otevření síťky s pomeranči k oddělení zkaženého ovoce od ovoce, které je vhodné k lidské spotřebě (bez ohledu na to, zda tak učiní dárce (např. maloobchodník) nebo příjemce (např. přerozdělovací/dobročinná organizace)), jsou tudíž přípustné, pokud lze po podrobném posouzení zajistit, že požívání potravin, které mají být přerozděleny, je bezpečné.
Při provádění tohoto podrobného posouzení může být provozovatel potravinářského podniku veden úvahami týkajícími se určení, zda je potravina nevhodná k lidské spotřebě, jak je uvedeno v pokynech Komise pro provádění obecného potravinového práva (37). Při tomto posouzení lze vzít v úvahu řadu faktorů, jako je: druh výrobku (např. potravina podléhající/nepodléhající zkáze); složení výrobku (např. vysoký/nízký obsah vlhkosti); druh/úroveň zpracování; vizuální a organoleptické vlastnosti; neporušenost balení a jednotlivých jednotek; doba použitelnosti výrobku; manipulační, skladovací a přepravní podmínky; návod k použití (je-li použitelné) atd.
3.2. Sledovatelnost
Zajištění sledovatelnosti potravin ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce představuje jednu z hlavních povinností uložených provozovatelům potravinářských podniků podle obecného potravinového práva na ochranu spotřebitelů před riziky spojenými s potravinovým dodavatelským řetězcem a pro zajištění bezpečnosti potravin. Bylo-li zjištěno riziko, které vyžaduje odstranění potraviny z trhu, systémy sledovatelnosti zajišťují, aby byl tento proces řízen včas a účinně.
Dárci potravin, kteří jsou sami provozovateli potravinářských podniků, musí zřídit systém sledovatelnosti bez ohledu na to, zda jsou tyto potraviny uvedeny na trh za účelem prodeje, nebo poskytnuty bezplatně přerozdělovacím a/nebo dobročinným organizacím. Jak je objasněno v oddíle 2.2, od povinností týkajících se sledovatelnosti jsou osvobozeny soukromé osoby, které poskytují potraviny ad hoc na společenských nebo jiných dobročinných akcích, a dobročinné organizace, které přijímají příležitostně potraviny od soukromých dárců.
Příjemci přebytečných potravin, tj. přerozdělovací a dobročinné organizace, musí stejně jako všichni provozovatelé potravinářských podniků zavést opatření týkající se sledovatelnosti, která jsou zapotřebí k zajištění bezpečnosti potravinového řetězce. Na úrovni EU byla stanovena rovněž zvláštní pravidla týkající se potravin živočišného původu (38) a klíčků a semen určených pro produkci klíčků (39) k zajištění správného uplatňování požadavků na sledovatelnost těchto potravin vzhledem k minulým zkušenostem při zvládání krizí v oblastí bezpečnosti potravin. Další informace o způsobu uplatňování požadavků na sledovatelnost v praxi jsou uvedeny rovněž v pokynech na podporu všech účastníků při plnění povinností týkajících se obecného potravinového práva (40).
Tyto pokyny například stanoví, že k splnění požadavků stanovených v článku 18 je nutno uchovávat alespoň tyto informace:
— název, adresa dodavatele a identifikace poskytnutých produktů,
— název, adresa zákazníka a identifikace dodaných produktů,
— datum a případně čas uskutečnění transakce/dodávky,
— případně objem nebo množství.
Pokud jde o minimální dobu uchovávání záznamů, pokyny stanoví, že cíle nařízení bude pravděpodobně splňovat pětileté období ode dne výroby nebo dodání.
Jelikož k přerozdělování potravin dochází na konci potravinového řetězce a potraviny nejsou přerozdělovacími a dobročinnými organizacemi zpravidla skladovány dlouhou dobu, Komise se domnívá, že vhodná orientační lhůta pro uchovávání záznamů činí dva až pět let. Členské státy mohou tyto lhůty blíže upřesnit ve vnitrostátních pravidlech a/nebo pokynech; včetně například možného přizpůsobení lhůt vyžadovaných pro uchovávání záznamů podle povahy dotyčné činnosti (např. v případě sociálních restaurací lze požadovat kratší lhůty).
V roce 2004 Evropská komise objasnila povinnosti týkající se sledovatelnosti v souvislosti s přerozdělováním potravin (41). Všechny subjekty v potravinovém řetězci musí obecně zaznamenávat dodavatele výrobků, které přijímají (jeden krok dozadu), a příjemce výrobků (jeden krok dopředu). V případě distribuce potravin konečnému spotřebiteli však není nutné příjemce zaznamenávat.
Zajištění sledovatelnosti "jeden krok dopředu" u činností v oblasti přerozdělování může proto pro některé provozovatele potravinářských podniků představovat novou povinnost, například z odvětví maloobchodu a společného stravování, jež obvykle dodávají potraviny pouze konečnému spotřebiteli. Pokud tito provozovatelé potravinářských podniků přerozdělují potraviny přerozdělovacím a dobročinným organizacím, musí zajistit sledovatelnost nejen výrobků, které přijímají, nýbrž i výrobků, které dodávají (tj. "jeden krok dopředu").
Povinnosti přerozdělovacích organizací a dobročinných organizací se s ohledem na sledovatelnost liší. Zatímco přerozdělovací organizace musí vést záznamy o dodavatelích výrobků (jedná se o dodavatele výrobků, které přijímají) i o organizacích, kterým potraviny přerozdělují, dobročinné organizace dodávající potraviny konečnému spotřebiteli musí uchovávat pouze záznamy o dodavatelích potravin, které přijímají.
V případě produktů rybolovu a akvakultury musí být obecná pravidla týkající se sledovatelnosti doplněna zvláštními pravidly pro sledovatelnost stanovenými v článku 58 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 (42) o zavedení kontrolního režimu Unie k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky. Kromě povinností stanovených požadavky na sledovatelnost podle obecného potravinového práva to znamená, že provozovatelé ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce (včetně přerozdělovacích organizací a dobročinných organizací) mají k dispozici konkrétní informace potřebné k sledování produktů rybolovu a akvakultury a že je možné tyto produkty vysledovat zpět do fáze odlovu nebo výlovu.
Některé členské státy vydávají rovněž dodatečné pokyny s cílem pomoci zúčastněným subjektům plnit povinnosti týkající se sledovatelnosti v souvislosti s přerozdělováním potravin.
Nahoru4. URČENÍ PRIMÁRNÍ ODPOVĚDNOSTI A PRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI V PŘÍPADĚ, ŽE SE OBJEVÍ OTÁZKY TÝKAJÍCÍ SE BEZPEČNOSTI POTRAVIN
4.1. Právní souvislosti
Primární odpovědnost a právní odpovědnost
Primární odpovědnost provozovatelů potravinářských podniků za zajištění souladu s (unijním i vnitrostátním) potravinovým právem (nejen s právními předpisy v oblasti bezpečnosti potravin, nýbrž i s ostatními potravinářskými právními předpisy) stanovená v článku 17 nařízení o obecném potravinovém právu se týká činností, které tito provozovatelé řídí, a platí v celém potravinovém řetězci. Je tudíž zakázáno, aby členské státy na vnitrostátní úrovni zachovaly či přijaly právní předpisy, které by provozovatele potravinářského podniku od této povinnosti osvobodily.
Požadavek týkající se primární odpovědnosti nemá za následek zavedení režimu Unie upravujícího rozdělení odpovědnosti mezi jednotlivé účastníky potravinového řetězce. Určení skutečností a okolností, za nichž mohou provozovateli hrozit trestní sankce a/nebo občanskoprávní odpovědnost, je složitou záležitostí, která velmi závisí na struktuře jednotlivých právních systémů a v zásadě spadá do vnitrostátní pravomoci.
Ačkoliv je požadavek stanovený v čl. 17 odst. 1 přímo použitelný, měla by odpovědnost provozovatelů potravinářských podniků v praxi vyplývat z porušení konkrétního požadavku potravinového práva a z pravidel týkajících se občanskoprávní nebo trestní odpovědnosti, která jsou obsažena ve vnitrostátním právním řádu každého členského státu. Řízení o odpovědnosti nebude založeno na článku 17, nýbrž na právním základu obsaženém v konkrétních porušených právních předpisech na vnitrostátní úrovni. Je-li však zjištěno, že výrobek nesplňuje právní požadavky, je nutno odpovědnost každého účastníka potravinového řetězce posoudit na základě toho, zda splnil své vlastní povinnosti podle obecného potravinového práva.
Odpovědnost výrobce za závadné potravinářské výrobky (směrnice Rady 85/374/EHS (43) )
V článku 21 nařízení o obecném potravinovém právu je stanoveno, že jeho ustanoveními:
"— ... není dotčena směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky".
Zmíněná směrnice stanoví na úrovni EU zásadu, že v případě škody způsobené vadou (jakéhokoli) výrobku (kromě základních zemědělských produktů) je odpovědný výrobce. Výrobce je definován jako výrobce konečného výrobku, avšak rovněž jako "každá osoba, která uvedením svého názvu, ochranné známky nebo jiného rozlišovacího znaku na výrobku vystupuje jako jeho výrobce".
Co se týká závadných potravinářských výrobků, směrnice 85/374/EHS se použije, nejsou-li její ustanovení v rozporu s obecným potravinovým právem, zejména co se týká primární odpovědnosti provozovatelů potravinářských podniků za zajištění souladu se všemi požadavky potravinového práva stanovenými pro činnost, kterou řídí, na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni. Jak bylo uvedeno výše, je-li zjištěno, že výrobek je vadný, je při posouzení odpovědnosti nutno vzít v úvahu skutečnost, zda výrobce splnil řádně své konkrétní povinnosti podle obecného potravinového práva.
Jak se stanoví povinnosti a odpovědnost, objeví-li otázky týkající se bezpečnosti potravin?
V případě obavy ohledně bezpečnosti potravin (např. otrava potravinami) prověří orgány veřejného zdraví celý potravinový řetězec s cílem určit původ a příčinu problému. Může se stát, že problém související s bezpečností potravin zjistí potravinářský podnik, který přijme opatření k stažení nebezpečných potravin z trhu, jejich zpětnému převzetí nebo oznámení (viz rovněž oddíl 3).
Stanovení odpovědnosti daného provozovatele nebo provozovatelů potravinářských podniků vyžaduje v každém jednotlivém případě určení příčiny problému a operace/činnosti, v jejímž průběhu došlo k incidentu, například:
— vyplývá otrava potravinami z nedostatečné pasterizace (úloha výrobce potravin),
— došlo během přepravy potravin od dodavatele k maloobchodníkovi k porušení chladicího řetězce (úloha poskytovatele logistických služeb),
— nebyly potraviny před jejich darováním skladovány v maloobchodě řádně (úloha maloobchodníka),
— byly potraviny distribuovány dobročinnou organizací po datu "spotřebujte do" (úloha dobročinné organizace) atd.
Opět je třeba uvést, že určení skutečností a okolností, za nichž mohou provozovateli hrozit trestní sankce a/nebo občanskoprávní odpovědnost, je záležitost, která velmi závisí na struktuře jednotlivých vnitrostátních právních systémů. Bližší informace týkající se významu a dopadu ustanovení čl. 17 odst. 1 nařízení o obecném potravinovém právu v souvislosti s rozdělením odpovědnosti v zemědělsko-potravinovém řetězci jsou uvedeny v pokynech pro provádění obecného potravinového práva (44).
4.2. Důsledky pro přerozdělování přebytečných potravin
Obavy ohledně možné odpovědnosti mohou představovat překážku, která omezuje účast výrobců potravin a maloobchodníků na činnostech v oblasti přerozdělování potravin. Kromě právních pochybností mohou mít provozovatelé potravinářských podniků rovněž obavy ohledně možného poškození dobré pověsti společnosti/značky v případě incidentu týkajícího se bezpečnosti potravin v souvislosti s přerozdělováním potravin.
Je třeba zdůraznit, že se požadavek na primární odpovědnost vztahuje na všechny provozovatele potravinářských podniků bez ohledu na to, zda jsou potravinářské výrobky prodány či darovány. Článek 17 nařízení (ES) č. 178/2002 platí i nadále stejně. Jediný rozdíl spočívá v tom, že v distribučním řetězci je doplněn jeden krok navíc (tj. přerozdělovací a/nebo dobročinná organizace), který je stejně jako ostatní provozovatelé potravinářských podniků odpovědný za činnost spadající do jeho příslušné oblasti kontroly.
Zatímco se pojem "primární odpovědnost" stanovený v obecném potravinovém právu vztahuje na každý zúčastněný subjekt podílející se na přerozdělování potravin s ohledem na činnosti, které tyto subjekty řídí, určení toho, "kdo by se měl považovat za odpovědného za co", například v případě incidentu týkajícího se bezpečnosti potravin, spadá do vnitrostátní pravomoci. V některých členských státech (45) jsou zavedeny formální dohody o partnerství, které dokumentují převod vlastnictví dotyčného zboží mezi dárci a příjemci i příslušnou úlohu a povinnosti těchto zúčastněných subjektů při zajišťování bezpečnosti, sledovatelnosti a informování spotřebitelů v celém řetězci přerozdělování potravin.
Nahoru5. HYGIENICKÉ PŘEDPISY A PŘEROZDĚLOVÁNÍ PŘEBYTEČNÝCH POTRAVIN
Všichni spotřebitelé musí být chráněni stejně týmiž normami bezpečnosti potravin bez ohledu na to, zda jsou potraviny uváděny na trh přímo spotřebitelům, nebo přerozdělovány osobám v nouzi přerozdělovacími a jinými dobročinnými organizacemi. K zajištění této zásady musí přerozdělování přebytečných potravin, včetně dodávek potravin a manipulace s nimi, jakož i možného dalšího zpracování a přípravy potravin (např. v sociálních restauracích), splňovat pravidla EU týkající se hygieny potravin, která se vztahují na všechny provozovatele potravinářských podniků. Normy hygieny potravin, které je nutno dodržovat v případě obchodních činností, se vztahují i na činnosti přerozdělovacích a dobročinných organizací.
Na ochranu spotřebitelů a k zajištění bezpečnosti potravin lze na trh uvádět pouze potraviny, které splňují požadavky stanovené v pravidlech EU pro hygienu potravin a které jsou vhodné k lidské spotřebě, a to včetně potravin, jež jsou darovány neziskovým organizacím za účelem rozdělení osobám v nouzi. Jakožto provozovatelé potravinářských podniků musí přerozdělovací a dobročinné organizace dodržovat obecné potravinové právo a pravidla EU týkající se hygieny potravin (tzv. "hygienický balíček" (46) složený z nařízení (ES) č. 852/2004, které obsahuje obecné hygienické požadavky, a případně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 (47), jež obsahuje dodatečné zvláštní hygienické požadavky vztahující se na potraviny živočišného původu).
5.1. Obecné hygienické požadavky vztahující se na veškeré činnosti v oblasti darování potravin
Samotný cíl pravidel hygieny potravin – předcházení kontaminaci potravin (a tudíž zamezení znečištění kvůli růstu bakterií) na ochranu lidského zdraví – přispívá i k omezení plýtvání potravinami. Pravidla EU pro hygienu potravin jsou velmi obecná a poskytují vysokou míru flexibility při řešení zvláštních potřeb různých typů zařízení (např. restaurací). Tato flexibilita je objasněna ve sdělení Komise o pokynech k provádění systémů řízení bezpečnosti potravin zaměřených na programy nezbytných předpokladů (PNP) a postupy založené na zásadách HACCP, včetně otázek zjednodušení/pružnosti jejich provádění v některých potravinářských podnicích (48).
Nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin se vztahuje na všechna potravinářská zařízení.
Nejdůležitější požadavky týkající se přerozdělování potravin jsou tyto:
— registrace zařízení u příslušných orgánů (což může být jednoduchý postup oznámení činností nebo významné změny činností příslušnému vnitrostátnímu orgánu),
— používání správné hygienické praxe stanovené v příloze II zmíněného nařízení,
— uplatňování postupů založených na zásadách HACCP.
Nařízení (ES) č. 852/2004 nestanoví velmi podrobná pravidla, nýbrž obecné požadavky (např. s cílem zamezit kontaminaci potravin), jež musí dodržovat všechny zúčastněné subjekty.
Tato pravidla hygieny potravin, která umožňují velkou flexibilitu, pokud jde o způsob uplatňování, jsou jedinými pravidly vztahujícími se na:
— maloobchodníky, kteří pouze skladují nebo přepravují potraviny nepodléhající teplotním podmínkám, jako je chlazení nebo mrazení (k příkladům těchto potravin patří těstoviny, konzervované potraviny, cukr, mouka atd.),
— maloobchodníky, kteří dodávají potraviny přímo konečnému spotřebiteli (včetně provozů veřejného stravování podle definice v čl. 3 bodě 7 nařízení o obecném potravinovém právu),
— zúčastněné strany podílející se na zpracování potravin pouze jiného než živočišného původu (např. ovoce, zeleniny, ořechů) za účelem dalšího přerozdělení.
5.2. Zvláštní hygienické požadavky vztahující se na přerozdělování potravin živočišného původu
Dodatečná zvláštní pravidla hygieny potravin stanovená v nařízení (ES) č. 853/2004 se použijí v případě, že maloobchodníci a přerozdělovací organizace dodávají ostatním zařízením potraviny živočišného původu. K potravinám živočišného původu patří maso, produkty rybolovu a akvakultury, mléčné výrobky (např. sýry), vejce a vaječné výrobky atd. Maloobchodníci, kteří chtějí přerozdělovacím nebo dobročinným organizacím dodávat potraviny živočišného původu, musí v zásadě dodržovat všechna ustanovení nařízení (ES) č. 853/2004 s dodatečnými souvisejícími správními požadavky a administrativní zátěží, včetně jejich schválení vnitrostátními orgány před zahájením činnosti.
Odchylka od nařízení (ES) č. 853/2004 se použije tehdy, jsou-li na maloobchodní úrovni dodávky potravin živočišného původu:
— okrajové, omezené a na místní úrovni, nebo
— omezené na přepravu a skladování (v tomto případě však platí teplotní podmínky stanovené v nařízení (ES) č. 853/2004).
Výjimky se vztahují rovněž na tzv. směsné produkty (49), tj. potraviny, které obsahují zpracované výrobky živočišného původu i výrobky jiného než živočišného původu. Tyto produkty zahrnují celou škálu velmi rozmanitých výrobků (např. pizzy se šunkou, olivy plněné sýrem, chléb nebo pečivo s máslem, těstoviny s vaječnými výrobky atd.). Na tyto produkty se neuplatňují dodatečná pravidla hygieny potravin, která se vztahují na přerozdělování potravin živočišného původu. Zpracované produkty živočišného původu použité jako složky pro přípravu takových potravin však musí být získávány v souladu s požadavky nařízení (ES) č. 853/2004 a stejně tak s nimi musí být zacházeno.
Mohou platit dodatečná vnitrostátní pravidla týkající se dodávek potravin živočišného původu maloobchodníky, která takovéto výjimky povolují.
Může se stát, že provozovatel, který obvykle dodává potraviny pouze konečným spotřebitelům – například řeznictví nebo supermarket (na něž se nařízení (ES) č. 853/2004 nevztahuje) –, musí v případě darování určitých potravin (živočišného původu) jinému zařízení, ať už je to přerozdělovací organizace nebo sociální restaurace, dodržovat veškerá ustanovení obsažená v uvedeném nařízení. Jedná se o činnost mezi podniky, která vede k tomu, že maloobchodník musí dodržet veškerá ustanovení nařízení (ES) č. 853/2004.
Při řešení této záležitosti se členské státy mohou odchýlit od pravidel stanovených v nařízení (ES) č. 853/2004, představují-li tyto dary "okrajovou a omezenou činnost na místní úrovni". Tyto pojmy jsou blíže objasněny v oddíle 3.6 "Pokynů pro provádění některých ustanovení nařízení (ES) č. 853/2004 o hygieně potravin živočišného původu". Pod pojmem "okrajový" je třeba rozumět malou část činností, pojem "omezený" odkazuje na omezení činnosti na určité výrobky a pojem "na místní úrovni" znamená nejbližší okolí dodavatele. Členské státy by měly tyto pojmy blíže vymezit ve vnitrostátních opatřeních, která podléhají oznámení (50) Komisi a ostatním členským státům.
V příloze 2 je uvedeno rozhodovací schéma, které má dárcům a příjemcům potravin usnadnit posouzení nutnosti zajistit soulad s nařízením (ES) č. 853/2004.
5.3. Hygienické požadavky vztahující se na přerozdělování přebytečných potravin z odvětví pohostinství, veřejného stravování a stravovacích provozoven
Ačkoliv přerozdělování přebytečných potravin z odvětví pohostinství a veřejného stravování je z hygienických důvodů omezenější, provozovatelé potravinářských podniků mohou určit a posoudit eventuální možnost tak učinit v každém jednotlivém případě. Schopnost zajistit bezpečné přerozdělování přebytku se bude lišit v závislosti na faktorech, jako je: druh vyráběných potravin/jídla; povaha zařízení; dostupnost přijímajících organizací; přístup k poskytovateli logistických služeb, který může zajistit bezpečnou přepravu dostupných přebytků atd.
Aby se zamezilo plýtvání potravinami, je důležité, aby provozovatelé zařízení veřejného stravování zabránili pokud možno produkci nadbytečných potravin a aby neustále pečlivě sledovali množství poskytnutých potravin, například v bufetu. Ačkoliv se pravidla mohou v jednotlivých členských státech lišit, některé vnitrostátní orgány povolují přerozdělování určitých potravin, které jsou poskytovány zákazníkům, například skladovatelných, balených potravin (jako je koření, krekry, sušenky atd.), za předpokladu, že výrobky nejsou otevřené a balení není poškozené.
Nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin nezakazuje chlazení potravin na konci provozní doby s cílem usnadnit darování potravin pocházejících z odvětví veřejného stravování/pohostinství.
V zájmu snazšího bezpečného přerozdělování přebytečných potravin některé členské státy a odvětvové organizace zavedly nebo vypracovávají zvláštní pokyny týkající se darování potravin z odvětví veřejného stravování/pohostinství (51).
5.4. Mrazení přebytečných potravin v zájmu snazšího přerozdělování
V nedávných diskusích s členskými státy ohledně pokynů, které jsou na úrovni EU zapotřebí k usnadnění darování potravin, odborníci uvedli, že další uvážení na úrovni EU si zaslouží postup mrazení potravin před uplynutím data spotřeby k prodloužení doby použitelnosti a usnadnění bezpečného přerozdělování, jelikož potraviny přijaté přerozdělovacími a dobročinnými organizacemi nemohou být zákazníkům vždy darovány do data "spotřebujte do". Z hygienických důvodů však nařízení (ES) č. 853/2004 stanoví, že potraviny živočišného původu určené k zmrazení musí být zmrazeny bez zbytečného odkladu poté, co byly vyrobeny (52). Tento požadavek se nevztahuje na maloobchodníky, kteří dodávají potraviny ostatním provozovatelům potravinářských podniků, jako jsou potravinové banky, je-li tato činnost maloobchodníků okrajová, omezená a na místní úrovni v souladu s čl. 1 odst. 5 písm. b) bodem ii) zmíněného nařízení. Členské státy, které povolují zmrazení potravin živočišného původu pro účely přerozdělování, by měly přijmout příslušná vnitrostátní opatření a oznámit je Komisi a ostatním členským státům.
Nahoru6. POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ O POTRAVINÁCH SPOTŘEBITELŮM
6.1. Právní souvislosti
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 (53) o poskytování informací o potravinách spotřebitelům stanoví obecné zásady, požadavky a povinnosti v oblasti informací o potravinách, a zejména označování potravin. Jeho cílem je zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví a zájmů spotřebitelů poskytnutím základu, který spotřebiteli umožní informovaný výběr potravin a jejich bezpečné použití. V souvislosti s přerozdělováním potravin má zásadní význam zajištění toho, aby měli koneční příjemci přístup ke stejným informacím, jaké se vyžadují a které jsou poskytovány při nákupu potravin v obchodě.
Seznam povinných informací, jež musí být uvedeny na označení potravin, je upřesněn v čl. 9 odst. 1 nařízení, včetně mimo jiné: názvu potraviny, seznamu složek, data minimální trvanlivosti (tj. "minimální trvanlivost do") nebo případně data použitelnosti; zvláštních podmínek uchování a/nebo podmínek použití a výživových údajů. Další povinné informace mohou být vyžadovány také v ustanoveních o označování, která jsou obsažena v jiných právních předpisech EU, včetně odvětvových právních předpisů (např. nařízení (ES) č. 853/2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu, pravidla společné organizace trhů, jako je nařízení (EU) č. 1379/2013 (54) o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury, obchodní normy) nebo ve vnitrostátních právních předpisech.
Povinnosti provozovatelů potravinářských podniků
Článek 8 nařízení (EU) č. 1169/2011 stanoví povinnosti provozovatelů potravinářských podniků při poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Mimo jiné se v něm uvádí, že:
— provozovatelem potravinářského podniku, který odpovídá za informace o potravině, je provozovatel, pod jehož jménem nebo obchodním názvem je potravina uváděna na trh, nebo dovozce potraviny,
— provozovatel potravinářského podniku musí zajistit uvedení a přesnost informací o potravině v souladu s platnými pravidly EU a příslušnými opatřeními stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech,
— provozovatelé potravinářských podniků, kteří nemají vliv na informace o potravinách, nesmějí dodávat potraviny, o nichž na základě informací, které mají k dispozici jako odborníci, vědí nebo předpokládají, že nejsou v souladu s platnými předpisy o poskytování informací o potravinách,
— provozovatelé potravinářských podniků nesmějí v podnicích, které řídí, upravovat informace připojené k potravině, pokud by tyto úpravy mohly uvádět konečného spotřebitele v omyl či jinak snížit úroveň ochrany spotřebitelů a možnost spotřebitele rozhodovat se při informovaném výběru potravin. Provozovatelé potravinářských podniků odpovídají za veškeré změny informací o potravině, které jsou k ní připojeny, jež učiní,
— provozovatelé potravinářských podniků musí zajistit, aby v podnicích, které řídí, splňovaly potraviny požadavky právních předpisů o poskytování informací o potravinách a příslušných vnitrostátních předpisů týkajících se jejich činností, a musí kontrolovat plnění těchto požadavků.
Jak mají být povinné informace poskytovány?
V případě balených potravin ustanovení čl. 12 odst. 2 uvádí, že povinné informace musí být uvedeny přímo na obalu nebo na etiketě k němu připojené. V určitých případech mohou být tyto informace uvedeny rovněž na obchodních dokladech týkajících se dané potraviny, lze-li zaručit, že tyto doklady jsou buď přiloženy k příslušné potravině, nebo byly zaslány před dodávkou nebo současně s dodávkou. V čl. 8 odst. 7 je stanoveno, že poskytování informací prostřednictvím obchodních dokladů je možné v těchto případech: pokud jsou balené potraviny určeny konečnému spotřebiteli, avšak jsou uváděny na trh ve fázi, která předchází prodeji konečnému spotřebiteli, nebo jsou určeny k dodání do zařízení společného stravování (za účelem přípravy, zpracování, dělení nebo porcování).
Kromě informací o potravinách uvedených na obchodních dokladech musí být na vnějším obalu, v němž je balená potravina uváděna na trh, obsaženy tyto údaje: název potraviny, datum minimální trvanlivosti, datum použitelnosti, zvláštní podmínky uchování a/nebo podmínky použití a jméno nebo obchodní název a adresa provozovatele potravinářského podniku, který je odpovědný za poskytnutí informací o potravině (jak je vymezen v čl. 8 odst. 1).
V případě nebalených potravin je v článku 44 obsaženo další objasnění ohledně informací, které musí být poskytnuty, jakož i způsobů jejich poskytnutí. V tomto článku se uvádí, že jsou-li potraviny nabízeny k prodeji konečnému spotřebiteli nebo zařízením společného stravování nebalené nebo jsou-li zabaleny v místě prodeje na žádost spotřebitele nebo zabaleny pro účely přímého prodeje, je poskytnutí údajů stanovených v čl. 9 odst. 1 písm. c) povinné. To znamená, že spotřebitel musí být informován o přítomnosti každé látky nebo pomocné látky uvedené na seznamu v příloze II nařízení nebo odvozené z látky či produktu uvedených na seznamu v příloze II způsobující alergie nebo nesnášenlivost, která byla použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je v konečném výrobku stále přítomna, byť v pozměněné podobě.
V článku 44 se rovněž uvádí, že členské…
