Rizika spojená s cirkularitou obalů pro potraviny

Uvažovanými všeobecnými postupy je výroba opětovně používaných materiálů a jejich recyklace bez ztráty kvality. To je v mnoha ohledech možné pouze za cenu energeticky i ekonomicky nákladnějších procesů a za cenu zvýšeného rizika kontaminace těchto materiálů tzv. nezáměrně přidanými látkami. Množství a počet těchto látek se může zároveň s počtem recyklačních procesů zvyšovat. Navíc je správné posouzení zdravotního rizika přítomnosti těchto látek při jejich následném uvolňování do potravin mnohdy diskutabilní a komplikované. Dalším uvažovaným postupem je snaha celkově usnadnit recyklaci obalových materiálů. Příkladem je náhrada hůře recyklovatelných nebo nerecyklovatelných vícevrstvých obalových materiálů s různým složením polymerů tzv. monomateriály, které jsou na bázi jednoho typu polymeru. Tento proces přitom nemusí být vůbec jednoduchý, protože vícevrstvé materiály mají mnohdy velmi specifické bariérové vlastnosti, které nemusí náhrada (monomateriál) plně vykazovat. V takových případech je pak velmi důležité nové materiály řádně otestovat v plném rozsahu jejich použití tak, aby bylo možné tyto materiály úspěšně aplikovat ve vybraných systémech balení. V opačném případě totiž hrozí riziko ztráty ochranné funkce obalového materiálu, která může vést až ke ztrátě zdravotní nezávadnosti samotného výrobku.

Lektor